Co na to říkáš živote?

Život hodně dává, ale taky spousty bere, to už vím.

Někdy je těžké se zastavit a uvědomit si hodnotu všech těch věcí, co se kolem nás dějí, dokud o ně navždy nepřijdete, to už víme obě dvě nejlépe. 

Bude to 6 let, co odešel člověk s velkým srdcem, úžasnej táta a manžel. A my jsme na to všechno zůstaly samy. Prožily společně ale taky odděleně dost silné životy, díky kterých stojíme teď konečně při sobě.

Stojíme při sobě v tom hezkém i těžkém. Respektujeme se, mazlíme se, společně se smějeme. 

Vyslechneme se, ale nedáváme si nevyžádané rady, společně se bavíme nad našimi zajetými vzorci v životě, ale taky s nimi pracujeme, protože jsme si vědomy, jak nás někdy dokáží ovlivnit. 

Užíváme si role maminky a dcery, posilňujeme ho (třeba tak , že k mamči přijedu a zeptám se co máme na oběd a jestli mě poškrábká na zádech). 

To miluju. Jí miluju a oceňuji a inspiruju se. 

Nikdy není pozdě. Nikdy není pozdě na to něco s rodiči změnit. Vždy máme možnost. Děkuju, že my ji máme. 

Říct „Tati“ už nikdy nebudu moct, o to více jsem vděčná, že můžu každým dnem říct „Mami„. 

Říct „Mami, chybíš mi, potřebuju tě, jak se máš?“

Maminko, děkuju z celého srdce, kým jsi, jaká jsi, že tu pro mě jsi. Miluju tě.

Navždy tvoje Peťulka myšička.

Život se neptá a já už jen děkuju, že to všechno bylo tak, jak bylo a je tak jak je. Díky té bolesti jsem našla cenné věci. Díky tomu všemu vím, co pro mě znamená rodina. Díky tomu všemu mám možnost vidět svět i jinýma očima. Díky, že vím, že to nejcennější je čas a společné chvíle.

Můžou totiž ze dne na den zmizet, tak jako tehdy taťka. Chybíš nám. 

Ohana znamená rodina. A rodina znamená, že nikdo nezůstane sám!