Od utrpení k osvobození: Cesta, kterou znám až moc dobře

Včera jsem seděla naproti ženě v mém věku, v jejíchž očích jsem viděla bolest. Bolest, která se stala jejím každodenním společníkem. Po operacích páteře a kolene, s částečným invalidním důchodem a šestihodinovou prací u počítače, po které musí dvě hodiny odpočívat, aby vůbec mohla fungovat.

Naslouchala jsem jejímu příběhu o lécích, které bere, o bolestech, které jsou „nesnesitelné“, o manželovi, který pomáhá a je jí velkou oporou, ale často není doma kvůli práci. O domácnosti, kterou někdy zvládá, jindy ne.

A v tom okamžiku jsem si uvědomila, jak moc jsem vděčná za svou vlastní Cestu. Cestu, která mě dovedla od podobného utrpení k pochopení, že bolest má často hlubší kořeny, než se na první pohled zdá.

Když jsem jí půjčovala BEMER a mluvila o náplastech SuperPatch, věděla jsem, že je to jen část řešení. Protože bolest je komplikovaná věc – není to jen fyzický vjem, ale složitá síť nervových signálů, zánětu a často i emočních bloků.

Z vlastní zkušenosti vím, že když se sníží zánět v těle, zmizí i otoky, které tlačí na nervová zakončení. A právě ta vysílají signály bolesti do našeho vědomí. Je to jako když vypnete alarm, který už nemusí zvonit.

Ale pak přišel ten moment, kdy jsme se dotkly tématu odpuštění. Odpuštění otci za těžké dětství, obtěžování, zneužívání.

Viděla jsem, jak se její tvář změnila ve smutek. Ona už ví, že odpuštění je ten klíč k uzdravení, ale ZATÍM to nedokáže udělat.

A v tom okamžiku jsem viděla sebe před lety. Také jsem věděla, co potřebuji udělat, ale nemohla jsem. Nedokázala jsem. Ještě ne.

Cesta od utrpení k osvobození není přímá. Někdy potřebujeme začít s tím, co zvládneme – třeba s BEMER terapií, která zlepší mikrocirkulaci a sníží bolest. Nebo s náplastmi, které harmonizují nervový systém.

A mezitím, postupně, jak se tělo začíná uzdravovat, přichází i schopnost pracovat s těmi nejhlubšími příčinami. Protože když neustále bojujeme s bolestí, nemáme energii na emoční práci.

Dívala jsem se na ni a viděla jsem naději. Viděla jsem začátek cesty, která možná nebude jednoduchá, ale může vést k osvobození. K životu, kde bolest není vládcem, ale jen občasným návštěvníkem.

Protože to je ta nejkrásnější transformace – když se z vězně vlastního těla staneme jeho průvodcem. Když pochopíme, že uzdravení začíná tam, kde přestáváme bojovat a začínáme naslouchat.

A odpuštění? 

To přijde, až budeme připraveni. Někdy potřebujeme nejdřív odpustit sobě, že jsme tak dlouho trpěli, než dokážeme odpustit těm, kteří nám ublížili.

S láskou Renáta ❤️

Má cesta je k poslechu níže: