
Když jsem si nedávno porovnávala různé druhy solí v souvislostech v mém programu Seberozvoj na talíři, uvědomila jsem si jednu zajímavou věc.
Jsme ochotni utrácet za himálajskou sůl dovezenou přes půl světa. Kupujeme keltskou sůl z francouzského pobřeží. Hledáme vzácné minerály v exotických produktech a věříme, že právě tam se skrývá tajemství vitality.
A přitom možná míjíme skutečné bohatství při obyčejné procházce.
Jen pár kilometrů od mého domova v Hostašovicích vyvěrají Prameny Zrzávky. Místo, které znají místní už po generace. Voda, která si po stovky let razila cestu podzemím a obohacovala se o minerály z okolních hornin.
Když jsem začala porovnávat minerální složení různých solí s minerální vodou ze Zrzávky, došlo mi, že někdy hledáme poklady příliš daleko.
Černá himalájská sůl je známá svou typickou vůní připomínající vařená vejce. Za tuto vůni mohou sirné sloučeniny. Právě proto je oblíbená například ve veganské kuchyni. Pokud ale hledáme minerály, není její hlavní předností obsah hořčíku nebo vápníku. Její jedinečnost spočívá především v síře a specifické chuti.
Růžová himalájská sůl bývá často prezentována jako minerální poklad. Ano, obsahuje desítky stopových prvků. Jenže většina z nich je zastoupena v tak malém množství, že z hlediska výživy nehrají zásadní roli. Její růžové zbarvení způsobují především sloučeniny železa. Je to kvalitní sůl. Jen od ní není potřeba očekávat zázraky.
Pokud bych měla vybírat sůl pro každodenní použití, nejvíce mě oslovila právě keltská. Není vysušená ani silně průmyslově upravená. Zachovává si přirozenou vlhkost i širší spektrum minerálů. Obsahuje více hořčíku, draslíku a vápníku než většina běžně prodávaných solí. Proto ji mnoho lidí používá nejen v kuchyni, ale i jako součást domácích elektrolytových nápojů.
Alpská sůl bývá často opomíjená, přesto má jednu velkou výhodu. Obsahuje přidaný jód.
Právě jód je minerál, kterého má část populace nedostatek. Je důležitý pro správnou funkci štítné žlázy, hormonální rovnováhu i energetický metabolismus.
Někdy tedy může být obyčejná jodizovaná sůl praktičtější volbou než exotická sůl s dlouhým seznamem stopových prvků.
Tady se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Když si dáme lžičku soli, získáme především sodík. Když vypijeme litr kvalitní minerální vody, získáme nejen vodu samotnou, ale i minerály rozpuštěné v podobě, kterou tělo umí velmi dobře využít.
Prameny Zrzávky jsou unikátní tím, že několik metrů od sebe vyvěrají dva zcela odlišné prameny – jeden železitý (Kyselka) a druhý sirovodíkový (Smradlavka). U železitého pramene byly popsány hodnoty vápníku a hořčíku srovnatelné s některými známými minerálními vodami.
Keltská sůl dodá vodě elektrolyty. Černá sůl dodá chuť a síru. Ale skutečné minerální bohatství přináší sama voda. A někdy nemusíme jezdit do Karlových Varů ani kupovat exotické produkty z Himaláje. Stačí se projít k pramenům Zrzávky. ❤️
Po tomhle malém srovnání jsem nedošla k závěru, že některá sůl je nejlepší. Spíš jsem si uvědomila něco jiného. Možná jsme si zvykli hledat zdraví v exotice. V produktech s příběhem z druhého konce světa. V tom, co je vzácné a drahé. Přitom některé poklady máme doslova pod nohama a před očima.
Možná není největší otázkou, zda si koupit himálajskou nebo keltskou sůl. Možná je zajímavější otázka:
Kdy jsme naposledy ochutnali vodu z pramene, který vyvěrá jen pár kilometrů od našeho domova?
A možná právě tam začíná skutečný návrat k přírodě. Ne v hledání něčeho výjimečného. Ale v novém pohledu na to, co máme celou dobu na dosah ruky.
V mém programu Seberozvoj na talíři vám pomůžu najít právě tyto nové úhly pohledu.
Renáta Nováková
Way2Life.cz 🌿