Proč mě znovu volají kopřivy

Kopřiva jako ochránce hranic

Některé rostliny nás přitahují svou krásou. Jiné svou vůní. A některé si nás najdou z důvodů, kterým porozumíme až po letech. Mě celý život přitahují kopřivy.

Když přijdu na zahradu, často mě ze všeho nejvíc zajímají právě ony. A zvláštní je, že je nechci jen posekat. Potřebuji je vytahovat i s kořeny.

Před více než pětadvaceti lety jsme s manželem budovali náš domov. Na pozemku tehdy rostlo mnoho kopřiv a já trávila hodiny jejich vytrháváním. Pomalu ustupovaly a na jejich místě vznikala zahrada, která se postupně stala místem bezpečí, klidu a rodinného zázemí.

Po smrti mého manžela se můj život změnil. Dům i zahradu jsem nakonec prodala a jedna důležitá kapitola se uzavřela.

A letos se kopřivy objevily v mém životě znovu.

Tentokrát na pozemku, kde bydlí v tiny house moje dcera. Pozemek není její ani můj. Je pronajatý. Přesto tam vzniká něco nového. Stavím si tam malý domeček na vrutech, který bude sloužit jako místo odpočinku, setkávání a jako terapeutický prostor.

Důmyslný kořenový systém kopřiv

A opět stojím mezi kopřivami.

Tentokrát mě ale fascinuje ještě něco jiného – jejich kořenový systém. Trhám je a říkám si, jak je ten systém důmyslný.

Kopřiva není jedna rostlina. Pod zemí vytváří rozsáhlou síť oddenků, které se rozrůstají do stran a propojují jednotlivé výhonky. Někdy vytáhnete jednu rostlinu a zjistíte, že pod zemí pokračuje další půlmetr nebo metr dlouhý kořen. Jindy se kořen přetrhne a za nějakou dobu se objeví nové výhonky.

Kopřivy přesně vědí, co dělají. Nevytvářejí jen rostlinu, kterou vidíme nad zemí. Nejprve budují pevnou síť pod povrchem. A možná i proto mě tak přitahují.

Protože mi připomínají, že všechno důležité v životě potřebuje svůj čas. Vztahy. Domov. Důvěra. Nové projekty. Místa, kde se chceme cítit dobře.

Dnes si vlastně nebuduji dům. Buduji prostor. Místo, kde mi bude dobře. Místo, kam budou přicházet lidé. Místo, které možná nebude stát na vlastním pozemku, ale přesto může mít pevné kořeny.

Kopřiva je zvláštní rostlina. Léčí, vyživuje, čistí a posiluje. Je bohatá na minerály, železo, chlorofyl a po staletí byla považována za očistnou bylinu. Současně ale pálí.

Jako by nám připomínala, že zdravé hranice jsou stejně důležité jako otevřené srdce.

Když vytahuji její kořeny ze země, napadá mě, že některé věci v životě také potřebují jít ke kořenům. Staré příběhy, obavy nebo přesvědčení. 

Kopřivy jsou symbolem živé půdy. Objevují se tam, kde je síla, živiny a potenciál. Možná nám jen připomínají, že pod povrchem se děje něco důležitého. A že někdy stačí vytáhnout pár kořenů, aby vznikl prostor pro něco nového.

Pokud vás zajímají léčivé účinky kopřivy nebo můj starší recept na kopřivový krém, najdete je v jednom z mých dřívějších článků.

Právě tento způsob pohledu mě v posledních letech přitahuje nejvíce. Nejen u jídla, ale i u těla, emocí nebo životních situací. 

• Co nám chce říct bolest? 
• Proč nás přitahují určité chutě? 
• Co se můžeme naučit od potravin, které jíme, nebo od rostlin, které potkáváme každý den?

Seberozvoj na talíři a pohled pod povrch

• Možná i proto vznikl program Seberozvoj na talíři.  Je to prostor, ve kterém se společně učíme dívat na běžné věci z různých úhlů pohledu – biologického, výživového, emočního i symbolického. Nehledáme jednu správnou odpověď, ale učíme se lépe naslouchat sami sobě a své intuici.

Protože tělo k nám promlouvá. A pokud se zastavíme a začneme si všímat toho, co nám říká, může nás vést mnohem spolehlivěji, než si často myslíme.

A pokud vás kopřivy letos také volají, zkuste je nejen vytrhat, ale také ochutnat. Mladé jarní listy se hodí do polévek, nádivek, pesta nebo jednoduchého kopřivového špenátu.

Možná zjistíte, že to nejcennější někdy roste tam, kde bychom to vůbec nečekali.

S láskou Renáta